....v intervalech kadence melancholické, dithyramb světů za sebou následujících.

>> Karel <<

4. 9. 2012 19:54
Rubrika: Jasmínů vířící pěna | Štítky: zdar2012 , karel

Je to již několik neděl, co se řada z nás vrátila z více než vydařeného setkání mládeže ve Žďáře. Akce to byla vyjímečná o tom neni pochyb. Bezvadně zorganizavaná, program šlapal jako hodinky moskevského patriarchy a měl šťávu nebeských plodů, počasí bylo vybrané, na oválu se potkávali staří známí, poznavali se noví přátele, vzduch se tetelil a byl těhotný plody Ducha Svatého.

Přesto však, každemu po návratu hlodala jako červ v ovoci otázka, jež skřípala  jako zrnka prachu ze ždarského oválu v myslích a vrhala stíny pochybností jak zdi Santiniho ambitů. A to otázka zněla : "Kdo je to Karel?"

Celé setkání všichni Karla hledali, každou chvíli se na něj někdo ptal. V pravidelných intervalech kadence melancholické se jeho jméno vyvolávalo z podia. A já jsem měl to štěstí, že jsem ve Žďáře nakonec Karla potkal. A byl to on. Poslyšte jeho příběh.

Potkali jsme se jedno srpnového odpoledne, kde jinde než v baru Barbaru, kdy slunce pražilo a líně se přavalující vzduch čeřilo jen švitoření hostů a pravidelný kmitot perfektně sehrané obsluhy. Karel už má nejedno setkání za sebou a mezi doušky bezvadného s láskou a úsměvem připraveného frenchpresu mi vyprávěl svůj příběh.

Do Žďáru dojížděl každý den na program setkání spolu se svým kolegou Františkem autem. Hned první den se jim však stala nemilá příhoda. František spolu se svými kamarády navštívil nejedno restaurační zařízení a v dobré náladě se pak svými kumpány nechal vyhecovat k tomu, aby jim ukázal  na parkovišti u supermarketu, jaké to je řídit s alkoholem za volantem. Jenže městská policie má oči a kamery všude a tak František nestačil dokončit ani třetí kolečko kolem parkoviště a už jeho oscilující vůz stavěla hlídka. Nadýchal pár desetin promile a tak musel  od té doby až do konce setkání řídit auto Karel. Ale jak mi říkal, jemu to nevadí, je rád když může udělat něco pro druhé.

 

Touha konat milosrdenství byla Karlovi tak nějak vlastní. Nevynechal ani jednu příležitost, aby někomu nepomohl. Když uviděl, že kameloti požadují za jeden výtisk Kompotu tři koruny, neváhal koupil jich rovnou dvacet a rozdával je mezi lidmi zdarma. Nechápal jen proč se na něho přitom kameloti dívají tak nevděčně.

A i mě Karel na závěr našeho krátkého setkání obdaroval. Nechal mi na památku pěknou pohlednici s citátem, který pohladí na duši a odešel hledat svého ztraceného kolegu Františka. A Barbar švitořil dále svým svěžím tempem...

Tak a teď znáá-te Ka-rla...:-)

 

Zobrazeno 1975×

Komentáře

Rejwi

@MaruškaŠ @merryxx : Opravdu si myslíte, že kdyby Karel pobíhal po Žďáře v tričku Informací a s visačkou "all access", že by zůstal tak dlouho neznámý? :-)

MaruškaŠ

:-) určitě, protože jak píšeš, tak pobíhal :-) tudíš dlouho nezůstal na stejném místě, takže nikdo by nestihl pořádně zaregistrovat, že je to opravdu Karel :-)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková